15. července 2014

Bojujeme s přejídáním II: JAK JÍST "NORMÁLNĚ"


Zdravím vás po delší pauze!
Kdo jste se setkal s nějakými poruchami příjmu potravy, hladovkami, dietami a zejména s přejídáním, jistě dobře víte, o čem mluvím. Vaše štíhlá kamarádka si dá dort a vy si jen říkáte: "Jak si dokáže dát jen jeden kus?", "Jak to, že si může jíst, co chce, aniž by se o to nějak starala, a já počítám každou kalorii, dřu jak kůň a vidět to nejde?", nebo: "Kéž bych mohla jíst taky takhle normálně." Jo, to znám taky opravdu dobře a stále si tyto otázky kladu. Nicméně! Dneska jsem se v práci tak nějak nudila a na Huffington Post jsem narazila na tenhle článek "normálních jedlících" od Isabel Foxen Duke, která pomáhá ženám, aby nebláznily z jídla a své váhy. Přišlo mi to hodně zajímavé, tak mě napadlo se s vámi podělit v rámci rádoby rubriky o PPP, tzn. přeložit a krapet poupravit :D



JAK TO TEDY DĚLAJÍ "NORMÁLNÍ" LIDÉ?
  • Normální jedlíci (budiž tak nazýváni :D) si NEPLÁNUJÍ jídlo dopředu. Jedí, když mají hlad, nebo když zkrátka přijde doma čas večeře, a mezitím nemyslí na jídlo. Nedělají si starosti s tím, co si dají k večeři několik hodin předtím, než přijdou domů z práce, a nedělají si propracované jídelní plány (např. 400 kcal k snídani, k večeři 30g bílkovin, k svačině jen do 150kcal a 20g sacharidů...). Lame. Samozřejmě není na škodu vědět, co jím, ale platí spíše řídit se všeobecně selským rozumem a nanejvýš kontrolovat etikety potravin.

  • Normální jedlíci mají mezi jídly NORMÁLNÍ ŽIVOT. To znamená, že kromě toho, že si jídlo neplánují, také celý den nefantazírují o jídle, o hubnutí a o kaloriích. Přemýšlí třeba nad tím, co mají koupit příteli k narozeninám, nebo na co půjdou večer do kina, a ne jestli si mají dát kousek čokolády, co jim někdo nabídl, protože ji pak nebudou moct jíst bůh ví jak dlouho. 

  • Normální jedlíci nemyslí na to, že DĚLAJÍ NĚCO ŠPATNĚ, když sní, co pro ně není úplně nejlepší. Jinak řečeno, nespojují si morální soudy s tím, co jedí. Nemyslí si, že je celý svět bude odsuzovat za to, že si na veřejnosti dají kus dortu, a pak se doma potají necpou něčím stokrát horším. I když se rozhodují "zdravě", protože to je nejlepší pro jejich tělo (což taky chtějí), nezcvoknou se hned z kousku dezertu nebo z hranolek, které si příležitostně dají. 

  • Normální jedlíci JEDÍ, KDYŽ MAJÍ HLAD, a PŘESTANOU, KDYŽ JSOU PLNÍ, a obvykle si dají to, co jim v tu chvíli zní nejlépe. Jo, taky mě napadlo: "Jenže když si nebudu hlídat, co jím, a nebudu se krotit, tak přiberu sto kilo a nikdy nezhubnu." Není to pravda. Jíst jako "normální" člověk znamená rozhodovat se o jídle na základě biologických potřeb těla, a ne podle návodů z ženských časopisů, po kterých se budeme cítit jako ve vězení. Naše tělo ví přesně, kolik jídla potřebuje, aby si udrželo tu správnou (= zdravou) váhu. To je totiž biologická funkce hladu - připomínat zvířatům, aby se najedla (protože ti "normální" by jinak zapomněli)

  • Normální jedlíci používají různé "ZVLÁDACÍ TAKTIKY" a nepouští se do jídla, aby jim pomohlo od denních nepříjemností. Tohle je ta nejdůležitější věc v porozumění normálním jedlíkům, a pravděpodobně i ta, o které se nejvíc bojíte, že ji nezvládnete. Normální jedlíci věří, že když budou moct jíst, co chtějí, nestane se jim, že spadnou do nádrže s čokoládou, ze které nebudou moct vyplavat ven. Zvládají to, protože mají vyzkoušené různé způsoby, jak se vypořádat se stresem, špatnou náladou a dalšími životními strastmi jinak než jídlem. I tohle se dá naučit. 


CO VY NA TO?


Mně se tenhle přístup rozhodně zamlouvá. Jakožto osoba "porouchaná" všemi PPP a špatným přístupem k jídlu i k sobě se pořád divím, jak lidi kolem mě kolikrát vůbec neřeší, co jedí, pijí, a vypadají zdravě, spokojeně a dokonce jsou mnohem štíhlejší. Takže mi to přijde jako správně zdravý přístup a asi by to tak mělo být :) Nemluvím tu o nějaké cestě za vyrýsovanou postavou, ale za zdravým přístupem k jídlu, doufám, že to tak chápete. Teď už sama vím, že když člověk trpí PPP, nesmí se pouštět do žádných rýsovacích diet, omezení v jídle, sacharidových vln, počítání maker a jiných bláznivin. Nejdřív je nutné odstranit z hlavy všechny démony, jak já říkám, a teprve až si budeme stoprocentně jistí sami sebou, můžeme si stanovit nějaké své fitness cíle a pracovat na sobě. Zásadně tyhle dvě věci nespojovat do jedné! Povede to jen dál do začarovaného kruhu. I já jsem v tomhle udělala mnohokrát zásadní chybu a uvědomila jsem si to vlastně až nedávno. O tom vám ale napíšu zas někdy jindy (a brzy!) :D

Zatím se (s)smějte a užívejte léta!

A. G. ッ

11 komentářů:

  1. Už dlouho mne žádný článek nezaujal natolik, jako tento! Kvůli ZP jsem ztratila ponětí o tom, co je "normální" jezení..marně se dožadovala odpovědi a tady jsem ji našla :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, že jsem pomohla :) Já se tím právě taky trápila a dost o tom poslední dobou přemýšlela, až na mě vybafnul tenhle článek. To byl prostě osud! :D

      Vymazat
  2. díky za tenhle článek :) zdaleka nejsem normální jedlík, ale postupně si nacházím tak nějak svoji cestu za tím, abych to v hlavě měla srovnané :) jídlem se budu asi zabývat vždycky, je to něco, pro co jsem se nadchla a na co je podle mě potřeba se soustředit, ale pořád se ještě učím občas vypnout hubnoucího/rýsovacího/ultrazdravého maniaka :D ale jde mi to mnohem líp než předtím !!! (a taky mám 6 kilo nahoře od té doby :DD)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemáš zač! :) Já mám právě to samé. Jídlo mě prostě baví a zabývat se jím vždycky budu, ale ten maniak furt převládá a občas se nedá vypnout a pak to špatně dopadá :D 6 kilo nic není, sím tě, přála bych si jen těch 6 navíc a ne nejmíň 10 :D

      Vymazat
  3. MOC děkuju! Tenhle článek přišel zrovna včas, před pár dny jsem si uvědomila, že můj vztah k jídlu už dávno není normální, a jak jsem tak přemýšlela, tak mi došlo, že vlasně nevím, jak jsem to s jídlem dělala předtím. Vlastně už si neumím představit, že bych ráno nevěděla, co budu mít otho dne k večeři atd. A jak vlastně jí člověk, co neřeší diety.. Snad se mi někdy zase povede vrátit k normálu - zdravému jídlu, bez všeho toho stresu a počítání..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není zač :) Jsem ráda, že si to uvědomuje víc lidí. Já když o tom přemýšlím, tak taky nevím, jak jsem to měla s jídlem předtím, než jsem začala "blbnout", a to jsem byla úplně normálně hubená. Jednou se nám to určitě zas vrátí! :)

      Vymazat
  4. Paráda, zrovna ani ne hodinu před tím, než na mě vyskočil tenhle článek jsem si říkala, že už bych chtěla konečně jíst "normálně" :) a taky začnu, snad to zvládnu a taky skoncuju s tím praštěným přejídáním, už by bylo na čase. Takhle je to asi nejlepší, nepočítat kalorie a nic si neplánovat, ale zase si nedávat smažák s tunou oleje, což mi naštěstí ani nechutná :) Díky za nevědomou podporu mého rozhodnutí a ať se ti daří :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemáš zač, já to cítím úplně stejně jako ty a a snažím se to teď praktikovat :) Děkuju a taky držím palce!

      Vymazat
  5. Krásný článek :) uvědomila jsem si, že můj vztah k jídlu není normální. Pokouším se to nějak napravit, ale je to někdy silnější. Doufám,že to bude jednou zase normální a dám si co chci a kdy chci. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za pochvalu a jsem ráda, že jsem aspoň trochu pomohla :) Držím palce, ať se ti to povede! Je to těžký, ale jsme silné ženy a zvládnem to! :D

      Vymazat
  6. Krásný a inspirativní článek. Myslím, že otevře hodně dívkám oči. Díky.

    OdpovědětVymazat

Ráda odpovím na jakýkoli váš názor, připomínku či dotaz. Pochvaly mě potěší a kritika je občas taky třeba :)
Díky,
P. ッ

© 2012-2016 by Papush