14. května 2014

O Facebooku, mediální masáži a krabici s lupínky


Žijeme v totálně zvráceným světě. Většinu času trávíme dneska tím, že se snažíme udělat dojem na lidi, které buď neznáme, nebo je nemáme rádi. Online! Chceme mít co nejlepší fotky a statusy, sdílet kůl písničky. Proč to děláme? Aby nám někdo něco olajkoval? Co z toho máme? Dobrý pocit? Možná. Ale k čemu to je? 

K ničemu, že jo.
To, jaký mám profil někde na sociální síti neodrazuje to, jaký jsem ve skutečnosti. Spousta lidí už ale bohužel realitu a dění na internetu nerozlišuje a podle toho pak uvažuje. Neříkám, že jsou sociální sítě úplně špatné, naopak je chápu jako účinný nástroj ke komunikaci, sdílení, marketingu apod. Ale to všecho má své hranice.

Lidé by měli přestat se snažit mermomocí zapůsobit někde síti a dělat věci především pro ty, na kterých jim skutečně záleží, a taky pro sebe. Chápu, jsme do toho těmi sítěmi přímo tlačeni ("Na co dnes myslíte?", "Jaké knihy jste už četla?", "Přidejte fotografii vašeho palce u nohy", "Odkud znáte uživatele Frantu Vopičku?", "Přidejte životní událost: vaše první posazení na nočník, vaše první mimozemská zkušenost..." atd.)


I tak ale o sobě a svých "přátelích" víme všechno a nic.

Dřív jsem hrozně přemýšlela o tom, co funny&cool dneska napíšu na Facebook a jakou fotku přidám, aby to mělo fakt úspěch a aby všichni viděli, jak jsem hrozně vtipná a skvělá. Teď mě napadá, proč bych to dělala? Ti, kteří mě doopravdy znají, nic takového vidět nepotřebují, a ostatním je to jedno. To, že mi někdo olajkoval můj rádoby vtipný komentář nebo fotku, si do životopisu fakt nedám, ani se tím přece nebudu nikomu chlubit. Prospěju tím někomu? Sobě? Budu pak mezi lidmi vypadat líp? Ne. Že napíšu občas na Facebooku vtipnou průpovídku nebo nasdílím vtip na zeď automaticky neznamená, že jsem společenský, chytrý a vtipný člověk i mimo počítač. Bohužel se obávám, že náš profil na síti má čím dál větší důležitost.

Chceme být dneska všude hrozně sociálně propojení, ale ve skutečnosti jsme odsouzeni být čím dál víc sami (s hrstkou lidí, co nám něco olajkovala)


Sociálně-síťová písnička :)

To, co na internetu a všude kolem sebe vidíme, a to, jak komunikujeme, nás hrozně ovlivňuje. A mnohem víc, než si myslíme. Souvisí to se vším - s tím, jak přemýšlíme, jak jednáme, jak se cítíme... Média nám dneska říkají i jak se máme cítit, ano. Včera jsme ve škole s naším americkým profesorem měli zrovna zajímavou diskuzi o tom, jak brzy jsou třeba dívky zasahovány fotkami vyfotošopovaných vychrtlých modelek a pak (zvláště prý u nás v ČR!) panuje epidemie anorexie a nikdo s tím nic nedělá. Vyprávěl nám, jak jeho sedmiletá dcera přišla s tím, že chce držet dietu, protože jí spolužáci říkají, že je tlustá (přitom FAKT nebyla). Problém je, že i taková krabice s lupínky, kde je usmívající se modelka s nepřirozeně štíhlým pasem, říká: "Takhle bys měla vypadat, teď jsi tlustá, ošklivá a nešťastná. A když budeš jíst tyhle lupínky, budeš jako já." Jak to pak v takové společnosti vypadá? Ideál krásy máme dneska u modelek Victoria's Secret a vyhladovělých zpěvaček a hereček. Jsme hrozně povrchní a soudíme vše podle vzhledu. Nenapadne nás podívat se na věci zblízka. Nikdo už nevidí, že za postavami těch našich idolů jsou věčné diety, spousta plastických operací, makeupu, Photoshopu a většina z nich spokojená a šťastná není. 


Nevím, jak vy, ale já si prostě nechci nechat diktovat, jak mám vypadat, jak mám myslet a jak se mám cítit! Na tom, že mám nízké sebevědomí, zkreslený pohled na své tělo a že bojuji s PPP, mají svůj podíl i tyhle mediální masáže. Budu si vypadat, jak se mi bude líbit. V prvé řadě chci být zdravá a spokojená a nechci být porovnávána s nějakým rádoby ideálem, ať už sama sebou nebo někým jiným.

Proč jsem tohle primárně napsala, má souvislost s tím, jak mě tahle povrchnost prostě děsně štve se*e. Soudíme se podle úvodních a profilových fotek na Facebooku, podle počtu lajků a ve výsledku pomalu neumíme komunikovat osobně a pokládáme tenhle virtuální svět za něco plnohodnotného. Podle mě má mnohem větší cenu svět venku a pokud si to neuvědomíme a nezvedneme hlavy od všech obrazovek, obávám se, že nás čeká budoucnost jako ve filmu Her - nebudeme schopni vyjadřovat si navzájem city a jediný vztah budeme mít se svým počítačem. 
Tím nechci říct, abyste si okamžitě zrušili Facebook a šli ven, já taky nic rušit nebudu :D Jen jsem chtěla přihodit do bezvýznamného internetového prostoru jiný pohled na věc :)


Třeba je můj názor až extrémní, ale byla jsem hrozně rozčilená a musela jsem s tím ven. Jinak to je tak trochu první příprava a náhled do tématiky k mé diplomce, ale zbytek je zatím v nedohlednu :D

Očekávám spoustu nesouhlasných komentů, tak šup! :D


A. G. ッ

7 komentářů:

  1. Promiň, zklamu Tě, ale nesouhlasného komentáře se ode mě asi nedočkáš. Naopak. Souhlasím asi se vším, co jsi napsala a už dlouho jsem nečetla takto výstižný, rázný a trefně mířený článek. Vlastně nad touhle tematikou přemýšlím prakticky dnes a denně (když třeba přidávám fotku na instagram) a kolikrát se musím zastavit a vážně si klást otázku - proč sakra?
    Vím, že si tím asi něco kompenzuji, mám pocit, že pokud nebudu aktivní na podobných sociálních sítích, budu snad mrtvá nebo co. Jistě už to není ten extrém jako dřív - to jsem psala statusy a postovala fotky denně, nicméně stále to čas od času udělám. Chvíli si připadám dobře, když ty lajky naskakují, ale pak přijde pocit prázdnoty a zmaru a vím, že mnohem lépe bych udělala, kdybych šla dělat něco daleko prospěšnějšího. Fotku totiž olajkují lidé, kteří mě pak ani nepozdraví na chodbě.
    Instagram je další skvělou ukázkou, jako by všichni měli pocit, že co nevyfotí, neoznačí se tam a nezveřejní, jako by se to nestalo. Opravdu musíme neustále někomu cpát naši "úžasnou" a "dokonalou" realitu?
    Co se týče mediální masáže - to je také síla, vidím to všude kolem a mrzí mě, kolik lidí to ovlivní natolik, že se na sebe začnou dívat zbytečně kriticky a snaží se změnit, i když jsou sví a skvělí tak, jak jsou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Andullie, myslím, že by z nás mohly být nejlepší kamarádky! :D Díky za komentář a za tvůj názor, naprosto souhlasím. Ale přijde mi, že čím dál víc lidí si to uvědomuje a celkově jsou na Facebooku lidi míň aktivnější než dřív, co se toho sdílení každé blbosti týče. No, uvidíme, jak se to vyvine.

      Vymazat
  2. Já s tebou souhlasím. Sama vidím, jak jsem na tom virtuálním světě závislá. Jak zmiňovala Andullie, Instagram je vážně příkladem toho, kdy lidi musí všechno sdílet. Nicméně to beru jako takový relax, zase to nehrotím do extrémů. Svými fotkami se lidi snažím spíše inspirovat apod.
    Co se týče FB, tak na tom má závislost již každý druhý člověk na zeměkouli. Sama jsem si ho jednou zrušila a vydržela bez něho asi půl roku. Potom se začaly řešit ve FB skupince maturitní záležitosti ohledně naší třídy, tak jsem jej zase založila, abych byla v obraze. Co se týče příspěvků, nepotřebuju být děsně cool a mít tam fotky/statusy, které mi každý bude lajkovat. Vnímám FB jako takový prostředek novinek, protože tam sleduju dost informačních stránek s aktualitami, vnímám ho jako přínos také kvůli tomu, že tam vidím odkazy na články z oblasti zdrav. životního stylu, který mě zajímá. V další řadě je to pro mě velká inspirace, protože mám olajkované stránky s fitness motivacemi. A na závěr je tam ta komunikace s lidmi, když něco potřebuju. Upřímně, moc si tam s lidmi nepíšu. FB vnímám asi podobně jako Seznam, Centrum apod., tedy jako takový můj soukromý informační web. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasné, svým způsobem je to relax a jako inspirace tohle funguje naprosto skvěle a jsem za to ráda.
      Právě už to taky vnímám spíš jako kanál s novinkami a věcmi, co mě zajímají. Ale pořád jsou tam lidi, co to berou jako svůj osobní deníček :D

      Vymazat
  3. Je to tak. Čím více sociálních sítí, tím více jich musíš mít, tím více přemýšlíš co tam dát a necháš se jimi ovlivňovat. Media jsou hrozně mocná, je ale na každém z nás do jaké míry je necháme zasahovat a ovlivňovat náš život. Já sociální sítě využívám k tomu, aby mě inspirovali a učily novým věcem..i to se tam dá najít. Zároveň jsem hrozně ráda, když můžu někoho inspirovat já nebo mu jen tak poradit. Takže určitě média jsou nebezpečná, ale záleží na úhlu pohledu a tom, jak moc se necháme ovlivnit ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je fakt, že ovlivňování médii si můžeme do jisté míry regulovat sami, ale úplně to zas nejde, protože tomu jsme vystaveni, ať chceme nebo ne. A spoustě lidí tohle nedochází. Taky mi Instagram, Facebook apod. slouží jako inspirace a taky jsem ráda, když někoho můžu inspirovat sama, v tomhle je to naopak zas výborný vynález, to naprosto souhlasím :))

      Vymazat
  4. Souhlasim a podepisuji v plnem rozsahu tento skvely clanek!!!
    A hlavne, lidi na sitich, se na tom stavaji zavisli, nehlede na to, kolik je to stoji casu.
    Pa ja padim radeji do sauny.

    OdpovědětVymazat

Ráda odpovím na jakýkoli váš názor, připomínku či dotaz. Pochvaly mě potěší a kritika je občas taky třeba :)
Díky,
P. ッ

© 2012-2017 by Papush