21. dubna 2013

Nedělní povídačka aneb jak válčím

Zdravíčko!

Už jsem se pekelně dlouho neozvala, já vím... Přála bych si, abych všechno stíhala, jak bych chtěla a aby mi život neházel pod nohy pořád nějaké klacky, ale takhle to prostě nefunguje. Stručně a jasně řečeno, nahromadilo se mi toho spoustu ve škole a v práci, hlavně díky mé čtrnáctidenní pauze s nejpitomější a ve 23 letech nejneobvyklejší nemocí na světě, takže si asi dokážete představit, jak to pak vypadá, když se člověk musí po takové pauze a odpojení ode všeho vrátit do svého ,,busy" režimu. Zkusím vám to přibližně nastínit, jelikož se musím vypsat a postěžovat si :D Myslím, že nikdo z nás to nemá jednoduché, ale někdy se toho prostě nahromadí moc najednou ;)

Znáte to úsloví ,,Cokoli se může po*at, to se po*ere?" Přesně tak se mi to teď děje, a to ve větším měřítku než kdykoli. Několik věcí se fakt slušně pokazilo...

Škola, škola, škola... A ještě škola? Cože?
Když už jsem si myslela, že mám všechno pěkně naplánované, abych veškeré povinnosti, seminárky, testy apod. stihla a nezbláznila se z toho, zjistila jsem, že toho musím stihnout ještě tak dvakrát víc a to všechno během dubna. Začínám z toho panikařit, ale nezbývá mi nic jiného, než zachovat klid, nekecat a makat...

Práce prý šlechtí...
,,Potřebuju, abys tu zítra byla a udělala tohle, tohle a tohle..." ,,Máš čas? Potřeboval bych tohle a tohle a co nejdřív." ,,Prosím tě, udělej to a dojdi tam." Tohle slýchám teď v práci celkem často. Na svou práci, která se mi nahromadila za 14 dní nemoci prostě nemám čas, ale i tak přicházím do kanclu ráno v 8 a odcházím po půl šesté večer, takže doma bývám kolem půl osmé, většinou s myšlenkou na další várkou povinností, co mě čeká doma. Už z toho fakt padám na hubu, abych pravdu řekla.

Láska? Hahahahaaa!
Představte si, můj ex/přítel se rozhodl, že se mnou být prostě nechce. Jednou jsem takhle usínala a přišla mi zpráva, že my dva spolu zkrátka nikdy doopravdy nebudeme a že si nemám dělat naděje (mimochodem opět balí mou ex/kamarádku). Jasné a bolavé jak facka, ale na probrání účinné. 

Podpora rodiny? Heheheheee!
Miluju svou rodinu víc než cokoli na světě, ale v tuhle chvíli nechápu, co se to děje. Místo aby člověka podrželi a podpořili, když to nemá zrovna lehké, ještě ho začnou zatěžovat víc. Konkrétně to tu nechci rozepisovat, ale zkrátka jde o to, že má rodička není zrovna milionářka (otec taky ne, peníze od něj vidíme málokdy), takže žádné kapesné ani nic podobného od ní nedostávám, co jsem na VŠ, jediné, co mi platí, je bydlení u ní doma (bydlím sama, jelikož mamka bydlí u přítele). A teď na mě tlačí, abych co nejdřív dostudovala a abych si to bydlení začala financovat sama, to samé otec, který mě vidí jednou za rok a ptá se, kdy už dokončím školu, aby mě měl z krku. Myslela jsem, že rodiče by měli být rádi, že dítě studuje a chce, aby z něj něco bylo. Nu což...

Aby toho nebylo málo!
Ano, do všech mých výdajů a momentálních složitostí se mi ještě rozbil počítač, a sice tak, že je úplně a totálně mrtvý. Přišla jsem o veškerá data a o svůj jediný pracovní a školní nástroj, což je teď v období seminárek dost na prd. Teď už píšu z nového, ale udělal mi pěknou čáru přes rozpočet a vyhlídky mám asi takové, že nejmíň měsíc nebudu mít co jíst. Je to fakt paradox, jsem asi obětí moderní technologie, kterou upřednostňuji před základními lidskými potřebami. Naštěstí mám prima kamarády a ti mě prý rádi budou zvát k sobě na jídlo :D

Stressssss!
Nesnáším stres a vždycky se mu snažím vyhnout, jak to jde, ale teď mě to prostě nějak zasáhlo a pozoruju to na sobě více než jasně. Mám obličej posetý slušnou dávkou pupínků, udělal se mi atopický exém, mám hroznou nechuť ke všemu jídlu a pořád mě bolí břicho, jak nespím, mám kruhy pod očima, vlasy roztřepené, nehty okousané, náladu mám na prdlačku, prostě radost na mě pohledět. Mamka mě teď po měsíci navštívila a ke všemu tomu optimismu, který mi dodává, mi oznámila, že vypadám děsně. Navíc má stres negativní dopady na všechno, co se hubnutí týče. Párkrát už jsem se pěkně přejedla a z toho mi bylo ještě hůř. Ani energii na cvičení nemám, ač se opravdu snažím relaxovat, hlavně při tom sportu, ale nějak mi to nejde.

Jak to zmáknout a nepo*at se z toho?
Abych nebyla za nějaké pošahané emo, co jen fňuká, musím říct, že ač toho mám na práci pěknou hromadu, o níž mám pocit, že neustále jen narůstá, užívám si, že můžu něco organizovat, pořád mám co dělat a nemyslím na blbosti (např. chlapi, zrádné kamarádky apod.). Včera jsem si udělala odpočinkový den, byla se asi na 3 hodiny projít venku s psíkem, udělala si pořádek doma ve věcech a taky u sebe v hlavě, a ujasnila jsem si priority. Na prvním místě je momentálně škola a vše kolem (přes to vlak bohužel nejede), na druhém já (moje cíle, moje sny, moje plány), na třetím mé finance, které musím nějak vyřešit a srovnat, a pak až všechno ostatní. Vím, že když kvůli všemu na chvíli zanedbám své kamarády, že to pochopí :) Taky na chvíli musím zanedbat blog (ale fakt jen na chvíli!!!), dokud se ze všeho ve zdraví nevyhrabu. Mám toho pořád spoustu naplánovaného a zápisníček bohatě popsaný poznámkami, o čem bych tu chtěla psát :)
Do konce dubna zbývá jen 10 dní a já mám sakra co dělat. Takže vzhůru do toho, a pěkně na plný pecky!!! Nikdo mě nezastaví!!! Viz obrázek níže :D




Vy se (s)mějte pěkně, uživejte sluníčkového počasí a no stress!

A. G. ッ

6 komentářů:

  1. Ahoj, mrzí mě, že je toho teď na tebe tolik. Držím palce, ať všechno zvládneš levou zadní. Hlavně no stress, jak píšeš =) A na toho šmejda se vykašli, pokud se k Tobě takhle chová, nestojí ani za pohled. Drž se!

    OdpovědětVymazat
  2. jen se vypiš:)
    s příslovím musím jedině souhlasit.. a školy mám taky plný zuby už:D
    ošklivějším způsobem tě probrat už nemohl co.. dřž se! :) a o stresu mi nemluv, pupínky a nespavost, jojo..
    být pozitivní moc pomáhá, tak do toho!

    OdpovědětVymazat
  3. Díky holky, držím se a pokusím se to zmáknout. Musím! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Každý si procházíme v životě mnohdy těžkými situacemi, ale ty slouží k tomu, aby nás více posílili tak se nevzdávej a všechno to hezky zvládni :)

    OdpovědětVymazat
  5. Drž se, máš super přístup a s ním jde všechno snáz;)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za povzbuzující komentáře, děvčata :)) Už jsem toho dost zmákla a mělo by to být zas chvíli v klídku, takže nejhorší je snad úspěšně za mnou!

    OdpovědětVymazat

Ráda odpovím na jakýkoli váš názor, připomínku či dotaz. Pochvaly mě potěší a kritika je občas taky třeba :)
Díky,
P. ッ

© 2012-2016 by Papush