16. března 2013

MY STORY, Part I.: Jak jsem k "tomu" přišla

Hezký sobotní podvečer :)

Hlásím, že mě skolila hnusná rýmička a kašel a celý den jen ležím, polykám sirupy a Paraleny a neskutečně mě to se*e! Nemůžu nic dělat, ani pořádně jíst, takže moje dnešní strava byla jogurt s rozmačkaným banánem a protein, plus litry zázvorového čaje s medem :/ Snad to brzo zmizí, jinak se picnu!
Nicméně, nudou se div nekoušu tam, kde slunce nesvítí. Prohlížela jsem si staré fotky v počítači a narazila jsem taky na tabulku, kam jsem si kdysi psala, co jsem jedla. Tak mě napadlo kápnout božskou aneb vytroubit do světa, jak to se mnou a mými PPP vlastně v minulosti bylo. Myslím, že jsem dospěla do fáze, kdy jsem to přijala tak, jak to je, a že se to stalo a teď je to je zkrátka jinak. V pohodě, vyrovnané a lepší! :) Říkala jsem si, že by bylo dobré to na blogu mít, aby se z toho třeba někdo mohl poučit a vyvarovat se případným blbostem. Rozdělím to do tří částí, protože to bude hodně, hodně dlouhé. 

RODINNÉ "KOŘENY" ANEB FREUDE, FREUDE...
Asi jako každá dívka nejsem spokojená se svým tělem (dámy, ruku na srdce, každá bychom něco vylepšila), ale kvůli důvodům, které přisuzuji jednomu pánovi jménem Freud, jsem to prožívala trochu intenzivněji a už od začátku puberty.

Dodneška si pamatuji, jak mi pořád kamarádka od nějaké 5. třídy vyprávěla, že její sestra s mamkou drží nějakou dietu a že ona chce taky zhubnout, že je tlustá a že se jí kluci smějou (přitom byla vždycky takový ten typ plnoštíhlé silné holky, co trhala rekordy ve vrhu koulí). U nás doma se nic takového neřešilo, ač prarodiče mám z jedné strany obézní a druhý děda má cukrovku a babi vlastně jednou pila nějaké koktejly na hubnutí, když se tu tenhle fenomén začal :D Rodiče mají tak normální postavu, mamka je mrňavá a prsatá a nikdy nebyla tlustá, i když jedla, co chtěla, táta měl sklony k tloustnutí, ale vypadal vždycky tak nějak normálně.

Já byla vždycky považována za holku, co je prostě tlustá (resp. oplácaná), protože jsem byla nemehlo na cokoli s pohybem spojeného, a z tělocviku jsem měla jedničku jen z milosti, aby mi to nezkazilo vysvědčení ke zbytku jedniček. Rodiče mě nikdy ke sportu nevedli, maximálně jsme chodili do bazénu nebo jsme vyjeli sem tam na kolo, na brusle, na výlety apod. Trávila jsem svůj čas v hudebce na flétně, na sboru, na dramaťáku a nebo s kamarády lítala venku. Byla jsem ta holka, co měla samé jedničky, vyhrávala školní vědomostní soutěže a ani se od ní nic jiného neočekávalo. To, že jsem byla poleno, bylo automatické a všichni to brali s humorem. Pak přišel druhý stupeň a holky začaly všechny chodit na aerobik, na tancování, měly hezké postavy a já byla zkrátka taková rozteklá a neohebná :D V tu chvíli jsem si toho asi začala všímat...

TO JSEM VIDĚLA V BRAVÍČKU!
Přišla taky doba Bravíček, Top dívek (a nevím čeho všeho z těchhle přiblblých magazínů pro holky) a tam jsem začala pozorovat ty hubené a hezké zpěvačky, herečky, modelky a četla jsem články o nějakých kaloriích, o dietách, o sportech, kdy toho nejvíc spálíte. V tu dobu jsem se začala pozorovat. Pamatuju si dodnes, jak jsem se oblékala do bazénu (měl tam být jeden kluk, co se mi líbil) a stoupla si v plavkách před zrcadlo, podívala se tam a rozbrečela se nad sebou. Ve 13 letech! Ale pořád jsem byla ještě děcko, co to moc neřeší. Věděla jsem, že bych neměla jíst navečer ten čokoládový pudink, ale chutnal mi, tak jsem si ho prostě dala. Mamka doma nikdy nevařila nic echt nezdravého na tuně sádla, tak normálně klasicky, a sladkosti a dobrůtky se kupovaly, aby doma byly, kdyby měl někdo prostě chuť.

LÁSKA JE LÁSKA, KDYŽ...
Kolem 14 let přišly samozřejmě první zamilovanosti a lásky. Všechny neopětované a nešťastné, jak jinak :D Když jsme byli s babičkou a dědou na dovolené, líbil se mi tam jeden Holanďan. Povídali jsme si spolu německy, byl hrozně v pohodě, až mi jednoho dne řekl, že jsem tlustá. No a to už mi navěky zůstalo v hlavě... Takže začalo střídání období, kdy jsem doma začala hrozně cvičit a skoro nic jsem nejedla, s obdobími, kdy jsem na všechno kašlala a jedla (hlavně sladké). Teprve když se zpětně koukám na fotky, tak si všímám, že jsem měla opravdu váhové výkyvy. Ale nikdy jsem nebyla extrémně tlustá, vždycky jsem vážila mezi 53-58 kily na svojí výšku.

MY HIGH SCHOOL "MUSICAL"
Na gymplu už to nabíralo jiné obrátky. Měla jsem docela intenzivní opožděnou pubertu, rodiče se mi akorát rozvedli, byla jsem malinko emo a divná, a kluci ve třídě (a vlastně i holky) mě v prváku tak trochu šikanovali. Z toho jsem měla depky, špatně jsem spala, nejedla/jedla až moc, zkrátka hodně špatný rok. Ve druháku jsem se nějak sebrala, takže ve škole se to srovnalo. Jenže to zas přišly problémy s mamky novým přítelem, ke kterému jsme se nastěhovaly, a ze kterého se později vyklubal alkoholik a psychouš. Když se opil, pořád si ze mě utahoval, že nemám kluka, že zůstanu navždy panna atd. To se na člověku prostě taky podepíše.

BIG LOVE
Okolo 17. roku přišel na scénu (ex)přítel (nikdy to sice nebyl ofiko přítel, ale říkejme mu tak) a už tam navždy zůstal. Hrozně jsem se do něj zamilovala a scházeli jsme se spolu, i když měl holku, která byla samozřejmě krásná, hubená, populární... Pak mi jednoho dne řekl, že se mnou být nechce, že bude s ní. V ten moment moje touha být lepší než ona přemohla úplně všechno a začala jsem pořádně blbnout. Poprvé jsem výrazně zhubla z asi 58 kilo na 52, protože jsem se mu hlavně chtěla líbit. Nevěděla jsem ještě, jak počítat kalorie apod., jen jsem méně jedla (menší porce od každého jídla) a začala jsem běhat. Pamatuju si, jak u nás spala nějaká kamarádka a k večeři jsme měli polívku a lívance. Já snědla asi tři a mamka že mi nandá polívku, ale já už nechtěla. Začaly jsme se hádat a já se nakonec rozbrečela, že to prostě jíst nebudu. V tu chvíli bylo rozhodnuto, že půjdu k psycholožce, kam jsem od té doby chodila pravidelně. Nejprve kvůli jídlu, pak se to přeneslo hlavně na problémy s otčímem.

PRÁŠKY...
V 17 letech mi mamka navrhla, abych začala brát hormonální antikoncepci, protože se o mě pravděpodobně "bála". Gynekoložka mi napsala nějaké tricyklické, po kterých jsem i s mým stávajícím režimem přibrala během měsíce skoro deset kilo. Byla jsem z toho zdevastovaná, jednak kvůli (ex)příteli, který byl stále s onou "popular girl" a se kterým jsme měli pravidelné románky jednou za cca čtvrt roku, ale pořád z toho nic nebylo, a jednak kvůli sobě, protože se s končícím třeťákem blížily vyhlídky na maturák, na plesové šaty, do kterých se budu muset narvat atd.

Nastalo léto 2008 a mně totálně přeskočilo a začala opravdová ana. O tom ale v dalším díle, jinak bych Vás unudila k smrti. Tolik k tomu, jak jsem se k "tam" dopracovala ;)

Teď jdu sníst asi další jogurt s něčím, co nebudu muset drasticky polykat a lehnout si pod peřinu k nějakému filmu :)

Zatím!
A. G. ッ

10 komentářů:

  1. Fíha, 10 kilo přibrat kvůli antikoncepci? :O To fakt hledím. Já mám teda antikoncepci 5 let a mám pocit, že jsem po ní vůbec nepřibrala. A jestli ano, tak jen maličko.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jinak jsem se chtěla zeptat, jak máš tady vpravo procento podkožního tuku, to chodíš někam na měření, nebo máš doma tu speciální váhu? :))

      Vymazat
    2. Jj, ona když se antikoncepce vybere špatná, tak to dělá různou neplechu ;) Měla jsem pak jinou, po které se mi zas hrozně zhoršila pleť a teď mám naprosto vyhovující, jednobarevnou, a po té jsem v pohodě :)
      A váhu s měřením tuku mám doma, tak snad to měří správně :D

      Vymazat
    3. O jakou antikoncepci se jedná, prosím? Myslím tu, co máš teď. Já totiž hodlám tu svou vyměnit (už to leze do peněz) za nějakou levnější.
      Na kolik korunek taková váha vyjde? :))

      Vymazat
    4. Mám teď antikoncepci Sunya a stojí kolem 300 Kč. Hrozně mi vyhovuje a nemám s ní žádné problémy :) Je v ní i méně hormonů, takže nerozhazují nálady, chutě a tak jako ty trojbarevné ;)

      Vymazat
  2. Tak to já byla na střední a ještě po ní momentálně zaostalá (blbá). Pořád jsem si žila spíš ve svých představách než se skutečném světě a spousta věcí mi kvůli tomu určitě utekla. Ale na druhou stranu jsem ráda, protože jsem byla hodně naivní a určitě bych udělala spoustu krávovin, kterých bych později litovala.

    Postavu jsem nějak vůbec neřešila. Až později, když mladší ségry byly hubenější, protože já měla rovnou širší boky, ale ségry se jich taky dočkaly. A teď jsem z nás tří nejštíhlejší já. Mladší ségra měla nejmíň 45 kg ještě kolem dvacítky a teď po deseti letech je na osmdesáti. Což je docela děsivé, protože má 160cm, a už jí začínají bolet kolena z té váhy.

    Jo, ale cvičila jsem poctivě skoro každý den kalanetiku. Hlavně jsem toužila mít ploché břicho. Toho jsem nikdy nedosáhla, ale měla jsem ho pevné. Já si říkám, že mám výhodu mít vydřenou postavu, protože všechny holky, co nemusí hnout ani prstem, snědí co můžou a jsou pořád hubené, na to jednou dojedou. Změní se jim metabolismus, otěhotní, přijde přechod, když to přeženu a najednou zjistí, že tělo jim funguje nějak jinak a všechno se jim ukládá a postava cvičením netrápená taky nic moc. No nic, už budu končit, promiň za ty bláboly bez hlavy a paty.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V pohodě :) Koukám, že každý máme něco... Právě těm výkyvům, co nastanou po třicítce a v těhotenství se chci vyhnout, pokud to bude možné :)

      Vymazat
  3. Ach jo, to je smutný, jak rodinné problémy, tak i ve škole a to, žes neměla správný vztah k jídlu.. blbá doba no, málokdo ví, jak jíst..
    Těším se na další vyprávění.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neměla jsem to lehké, ale teď se mi to všechno v dobrém vrací naštěstí :)

      Vymazat
  4. Problém s "kořeny" není jen, že by byly sklony k tloušťce v genech, ale jak se stravujete doma... a na mamce se to zatim neprojeví ale na dítěti jo :/ Odstavec o období střední školy je hnus, stres dělá dost a HA taky, je to prostě nepřirozený zásah do těla a někdy je ta odpověď taková, že přibereš... když jsem ji začala brát, už jsem byla ve fázi nejíst/záchvatovitě se přejídat, tak se to na mě neprojevilo na těle, i když kdo ví, jestli mi to nepřidalo do zmatenosti z počátku...

    OdpovědětVymazat

Ráda odpovím na jakýkoli váš názor, připomínku či dotaz. Pochvaly mě potěší a kritika je občas taky třeba :)
Díky,
P. ッ

© 2012-2016 by Papush