24. ledna 2013

Psychika, o ničem jiném to není!

Ahooooj!

Tak už jsem se dlouho neozvala, ale nebojte, stále žiju a dokonce lépe než kdy jindy! :) Jak užíváte zimu? Já se konečně o víkendu chystám na hory, tak snad konečně poprvé tuhle zimu sníh ocením, protože doteď mě jen obtěžoval, kam jsem šla nebo jela.
Musím se omluvit za svou nepřítomnost. Chtěla jsem pravidelně přispívat, dokonce jsem měla i docela dobré nápady na nové články, ale nějak mi umřel počítač a stále je v opravně, takže jsem odkázaná prozatím na internet v mobilu a na počítače v knihovně ve škole, kde teď o zkouškové trávím dost času. Momentálně píšu z práce, jelikož je celá firma na poradě a nemám žádného Big Brothera za zády. Chci Vám jen sdělit, proč že se mám teď tak fanfárově a co nového :)
Tak nějak jsem dosáhla jakési skvělé rovnováhy! Stále se sama sebe ptám, jak je to možné. Když nad tím teď dumám, asi je to tím, že jsem si spoustu věcí uvědomila, připustila a některé naopak pustila z hlavy.
První věc byla svěřit se o svých problémech (anorexie, bulimie, přejídání a tyhle fujtajbly) mým nejbližším kamarádům, kteří o tom neměli ani páru. Zareagovali skvěle a hrozně mě podporují, za což jsem jim nesmírně vděčná :)

Druhá věc byla přestat všechno ohledně hubnutí hrozně řešit. Asi to bylo nějak naprogramované u mě v hlavě, ale zkrátka když jsem si své sladké hříchy v podobě čokolády aj. odpírala a říkala si, že na ně nesmím ani pomyslet, tak se moje tělo rozhodlo po nich neuvěřitelně toužit. Z toho pak vznikaly návaly přejídání, když už to nemohlo vydržet, což samozřejmě dál nešlo. Řekla jsem si DOST! a na nezdravé jídlo (pro mě to znamená hlavně sladkosti a čokoládičky) se dívám úplně jinak. Když nějaké vidím, říkám si nejdřív, jestli mám potřebu jíst, tedy hlad. Pokud ano, jdu se najíst něčeho normálního vydatného. Když hladová nejsem, řeknu si, jestli na to mám opravdu chuť. Pokud ano, následuje úvaha o tom, jestli mi to stojí za to, když poctivě cvičím, jím a jsem na cestě k mé vytoužené postavě. Většinou mě můj rozum přemůže a nevezmu si. Pokud si vezmu, rozhodně se jedná jen o kousíček něčeho, jen abych uspokojila svůj mlsný jazyk, takže z toho pak nemám žádné výčitky. A víte co? Já už na nic takového prostě chuť nemám. Ne, netoužím po ničem sladkém, s cukrem a s čokoládou, s polevou, bez polevy, s náplní, bez náplně, jakkoli... Za poslední měsíc jsem opravdu neměla kus nějaké sladkosti, než ty zdravé, co si upeču nebo ukuchtím. A vůbec mi to nechybí! Raději si dám plnohodnotné jídlo, o kterém vím, že mi prospěje. Připadám si, jak kdyby mi v mém "minulém životě", jak teď ráda svou temnou etapu nazývám, cukr zatemnil mozek. Mám i víc energie na cvičení, na zábavu, na přátele, na školu, zkrátka na život :)


Další novinkou mého spokojeného nového já je ten, že nepočítám energetické hodnoty. Mám zhruba představu o tom, co smím a nesmím jíst, jen jsem si zvykla číst etikety u potraviny, které neznám. Když mám hlad, tak se prostě najím, klidně i v deset večer. A váha? Co týden, to půl až jedno kilo dolů a vše v tucích :)

Co se týče cvičení, snažím se něco dělat 4-5x týdně, kombinuji různá videa od Jill, nebo si dělám něco jako Zuzka Light, nějakou sestavu cviků, beru inspiraci od ní nebo třeba z pilates atd. Slušně jsem si za Ježíška vybavila domácí tělocvičnu a hrozně mě baví pozorovat, jak se zlepšuji. I když je to třeba jen v tom, že domu utáhnu těžkou tašku s nákupem nebo doběhnu autobus bez zadýchání :D

A ta nejdůležitější věc? Začala jsem si vážit sama sebe. Je to opravdu zásadní věc, když si člověk nevyčítá primitivní hlouposti, které provedl a nepřebírá se v minulosti, ale hledí vpřed s pozitivním nadhledem. Ještě nedávno jsem si za každý prohřešek nadávala a trestala se v podobě různých šílených hladovek a přehnaného cvičení (opravdu, nahlas jsem si nadávala před zrcadlem...). Teď svému odrazu naopak říkám: Nevadí, nikdo není dokonalý, pokračujeme dál, ty to zvládneš! Přičítám úspěch z velké části i tomu, že jsem se zbavila všech chlapů, kteří si mě nevážili, a já je i tak žrala i s navijákem a myslela si o sobě, že něco neustále dělám špatně. Neneee, byla to jejich chyba ;) Protože teď už vím, že přijímáme takovou lásku, o níž si myslíme, že si ji zasloužíme (jestli jste viděli The Perks of Being a Wallflower, tak vás to taky určitě vzalo za srdce) :)



Takže tímto chci všem, kteří se sebou stále bojují, říct, aby se nevzdávali a uvědomili si, že 90 % změny udělá vaše psychika. Nic jiného v tom nehledejte! Pokud bojujete s chutěmi na nezdravé věci, dopřávejte si je, ale přemýšlejte, jestli Vám to stojí za to. Jestli není lepší se jich vzdát, než žít v těle, ve kterém nejste spokojené. Nebudete hubené za týden, samozřejmě to chce trpělivost, ale časem se dopracujete k výsledkům, které ohromí nejen okolí, ale vás samotné. Sílu si dodáte jedině tím, že si budete věřit, že to dokážete!

Toť vše, co jsem vám chtěla sdělit :)

Budu se snažit přispívat, jak jen to půjde, až mi přivezou počítač z nemocnice (nebo spíš z márnice, byl fakt mrtvej), už aby to bylo!

Zatím se mějte krásně a užívejte zasněžených dní.
A. G. ッ

7 komentářů:

  1. Opravdu krásný článek. Je vidět, že jsi pochopila to zásadní, co dělá tu největší změnu a díky čemuž šlověk může být opravdu šťastný. Jen tak dál ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc :) Asi jsem to fakt pochopila a vím, že už mě to nikdy neopustí! :)

      Vymazat
  2. Moc hezké:-)

    Držím palce:-)!!

    OdpovědětVymazat
  3. super! tohle by si měl uvědomit každý :)

    OdpovědětVymazat
  4. Super, tohle se pěkně čte, mám z tebe radost!

    OdpovědětVymazat
  5. Nádherný článek.
    Za tvé úspěchy jsem moc ráda. A máš pravdu, celý tento životní styl je o psychice především. :))
    Měj se hezky na horách!

    OdpovědětVymazat
  6. Moc pěkný článek - vážit si sama sebe a snažit se dívat na všechno pozitivně a s nadhledem, tak tak!:)
    Já sníh zrovna moc nemusím, brr, ale na horách to bude zajisté prima! Užij si to!:)

    OdpovědětVymazat

Ráda odpovím na jakýkoli váš názor, připomínku či dotaz. Pochvaly mě potěší a kritika je občas taky třeba :)
Díky,
P. ッ

© 2012-2017 by Papush