21. září 2012

A Confession to Make...

Ahoj moji milí! 


Tak se opět a zas ozývám. Už delší dobu mi jedna věc vrtá hlavou a rozhodla jsem se ji vypustit do světa a podělit se o ni s Vámi. Týká se to mé osoby, ale myslím, že i některé z Vás se v tom poznají. Bude to na dýl, ale musím Vám to prostě napsat.

Začnu minulým týdnem a presemestrálním kurzem, kde jsem se tři dny "soustředila". Celkově to bylo skvělé, poznala jsem nové super lidi a učitele a hrozně se těším na začátek školy :) Nicméně, jak jsem sem předtím psala, měla jsem strach z tamního stravování. A samozřejmě se mé nejhorší noční můry vyplnily! Jen pro představu: k snídani byly švédské stoly, na výběr rohlíky (klasické bílé), vánočka, tzv. umělohmotné pečivo (kupované bábovky, rolády a tak, což nesnáším), k tomu na výběr z mazacích sýrů, salámů (kterým se jakékoli maso vyhlo veeelikým obloukem), Nutelly, medu, dokonce husího sádla (!!!!!!!!!), paštik atd., jeden den byly vajíčka s houbami, třetí den krupicová kaše přetékající máslem. K obědu bylo např. vepřo knedlo zelo a kuře na paprice (nesnáším, jak to kuře plave v té omáčce!) a kus nějaké buchty, k večeři rýže s nějakou omáčkou a masem a kus nějaké buchty, poslední den byl banán v čokoládě s domácí zmrzlinou. No a po večeři následovalo pivečko, vínečko a tak aaaž do rána. Prostě parádní strava, ze které jsem byla opravdu nadšená! Navíc první dva dny jsme se nějak extra nepohybovali, seděli jsme v učebně a poslouchali přednášky. Zachránil mě odpolední výlet na Sněžku poslední den. Takže takhle nějak jsme si tam "chrochtali" a věřte tomu nebo ne, i já jsem jedla vepřo knedlo zelo, rohlíky a buchty (přece neumřu hlady). Mezi jídly samozřejmě sváča v podobě žitné sušenky nebo proteinové tyčinky, které jsem si nabalila s sebou, protože po rohlíku a celkově výše zmíněných jídlech má člověk hned hlad.


ALE! S každým soustem jsem myslela na to, jak je to jídlo špatné a co to se mnou udělá!!! Ano, i když jsem se s ostatními parádně bavila, má úzkost z jídla mě nepřešla a nikdy jsem to jídlo nedokázala sníst úplně celé. Říkala jsem si: To je špatné, nezdravé, budeš ještě víc tlustá. Cítila jsem, jak jídlo ovládá mě, jako ostatně celých předchozích 5 let, což jsem si uvědomila až později. Plánovala jsem, jak doma budu držet nějaký půst a hodně cvičit, protože tohle je přeci HROZNÉ!
Doma jsem se pak samozřejmě hned zvážila (se zavřenýma očima, zadrženým dechem a s očekáváním toho nejhoršího). A ono ejhle! Váha se mi vůbec nezměnila! Ani se nepohla! Což mě velice překvapilo a donutilo k opravdovému zamyšlení, ze kterého vzešlo asi toto: opravdu existuje nějaký bazální metabolismus, opravdu je důležité jíst pestře, čili ode všeho něco, a opravdu je důležité jíst pravidelně a nepřejídat se! Plus občas hýbnout zadkem a jít se třeba na tři hodiny šplhat na Sněžku a zpátky. A hlavně nepřemýšlet, co se mnou ten kousek čokolády, co teď sním, udělá!

Rozhodla jsem se, že nechci mít výčitky za to, co svému tělu dám, protože se o něj snažím starat co nejlépe, pohybu mám dostatek a s mým pracovním vytížením (a to mě od 1. října čeká ještě škola) bych se brzo uhnala a zbláznila se! Asi mi to nějak docvaklo, když kolegyně přinesla do práce domácí hroznové víno a nabídla mi, ať si vezmu. Říkala jsem si: Nemůžu sníst hroznové víno, když mám už po svačině a navíc by to bylo moc sacharidů... A pak se mi rozsvítilo! Co to dělám?! Vždyť je to blbost, hroznové víno ještě nikoho k obezitě nedohnalo!
Takže teď se prostě snažím jíst, na co mám chuť (normálně zdravě, přeci jen z toho neustálého počítání živin a kalorií mám představu o tom, co dané jídlo obsahuje), a když někde ujedu (např. to hroznové víno, kousek čokolády, nebo další den kolega přinesl burčák, tak všem nalil), tak si to nevyčítám. Na žádné chipsy, burgery ani sladkosti fakt chuť nemám, navíc se cítím lépe a mám víc energie :) Cvičím každý den něco, protože mě to prostě baví, k tomu se dost nalítám v práci, dobíhám tramvaje a autobusy, hodně piju (pořídila jsem si lahev Bobble a hned je pití veselejší :D), když cítím hlad, vždycky mám u sebe pro jistotu cereální nebo proteinovou tyčinku a začínám cítit, že to fakt zvládnu a jídlo budu ovládat já!


Už jsem mockrát někde četla, že lidé doopravdy zhubnou, až když přestanou věčně hubnout a zbytečně řešit jídlo. Tak uvidíme, co to udělá se mnou. Nicméně už teď se cítím o moc lehčí a lepší jen díky tomu, že jsem zahodila svou přehnanou úzkost. Nehodlám přestat ve svém boji, to rozhodně ne! Jen se trošku osvobozuji :)

Doufám, že jsem Vás nevyčerpala nebo neuspala :)

Krásný pátek!
A. G. ッ

7 komentářů:

  1. Skutečné přiznání! Chvílema to znělo dost děsivě, takové myšlenky mám ale taky: ale jenom když se přežeru večer něčím šíleným. To si pak říkám, že druhý den z fitka nevylezu. Jenže pak to zaspím a nic:-)

    Ale jsem ráda, že už máš ve všem jasno. I pro mně je to hezké slyšet:-). Já teď ujíždím na melounu. Denně třeba i deset kilo. Můj drahý Holanďan ovšem přišel s tím, že už jenom půl kila obsahuje stovky kalorií a že tudíž on to přestává jíst.

    Můj metabolismus to ale vždycky tak rozpumpuje a hlavně mě to tak nasytí, že z toho vůbec nepřibírám, spíš hubnu. Ale upřímně, už nemám ani váhu, tak nevím...:-)

    Hodně zdaru!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Taky jsem to tak měla, vždycky špatný den a říkala jsem si, že druhý den málo jídla a hodně cvičit, ale pak jsem to nedodržela nebo vydržela tak dopoledne a pak začal kolotoč znova. Fakt je lepší držet se střední cesty :)
      S tím melounem Ti úplně rozumím, já mám dokonce příděl vlastních z babiččiny zahrádky, které jsou extra sladké a šťavňaté, že jich sním vždycky pět kilo a pak se nemůžu hýbat a pěkně mi to prožene močové ústrojí :D Kalorie to sice má, ale po melounu mě už nenapadne jíst cokoli jiného, takže je to snad v klidu :))

      Vymazat
  2. Gratuluju, taky se snažím tohoto držet :). Jíst pestře, zdravě, ale když sem na nějaké akci nebo s přítelem nebo prostě když mám chuť, tak si něco malého dopřeju. Ale přesto se pro své zdraví snažím jíst co nejlépe :)

    OdpovědětVymazat
  3. Drž se! Je dobře že sis to tak uvědomila! Když se člověk hýbe, není co řešit.. Já mám světlé a temné dny.. Je to se mnou na střídačku.. Říkám si, že je to v pohodě, jím normálně a pak bum, temno a je to v hájíčku... :/ :D

    OdpovědětVymazat
  4. Super článek. Je skvělé, že sis to uvědomila :) Mě to taky kdysi dloooouho trvalo. Ale člověk je pak šťastnější než když řeší každý kousíček jídla. A ano, nepřibereš a mnohdy i to hubnutí pak jde najednou samo :)

    OdpovědětVymazat
  5. Je to vážně moc hezký článek, pro mě i motivační. :-)
    Mně je 17 let a během posledních deseti měsíců se mi podařilo zhubnout 31 kilo. Podle někoho je to moc rychle, mně to přišlo optimální vzhledem k tomu, že ze začátku to šlo rychleji a pak už jsem hubla max. to 1 kg měsíčně. Jenže přesto, že mám ideální váhu 63 kg při 175 cm), pořád mě trápí větší břicho. Hlídám si každý kousek jídla co s ním, pohybu mám taky dostatek a tak jsem si začala říkat, jestli nebude problém právě v tom, že poslední dobou myslím jen a pouze na hubnutí.
    Držím ti palce, snad se mi taky podaří "odlepit se" od věčného přemýšlení nad hubnutím. :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Přesně takové to má být:) Mívala jsem deprese z jídla,ale člověk by se jím neměl nechat ovládat!:)

    OdpovědětVymazat

Ráda odpovím na jakýkoli váš názor, připomínku či dotaz. Pochvaly mě potěší a kritika je občas taky třeba :)
Díky,
P. ッ

© 2012-2017 by Papush